Jednou z nejvíce fascinujících oblastí psychologie pro mě vždycky byl vztah mezi kreativitou a realitou. Doufám, že v blízké budoucnosti se na této stránce objeví články týkající se tohoto tématu. Dnes bych se rád věnoval méně zmiňovanému tématu, kde se střetávají realita s kreativitou: tzv. svépomocné knihy.

Zvědaví a trpící lidé se odlišují způsobem, jakým vyhledávají informace. Když jsme zvědaví, hledáme ve Wikipedii. Když trpíme, bereme si na pomoc svépomocné knihy. Když budeme ještě zvědavější, předplatíme si časopis. Když trpíme ještě více, domluvíme si schůzku s terapeutem. To jsou základy mozkové chemie.

Svépomocné knihy existují o každém myslitelném předmětu: vztazích, úspěchu, boji s mentálními problémy, řešení problémů, rozhodování, relaxaci, managmentu, vedení, smyslu života, kariéře, sebeuvědomění, osobním růstu a mnohých dalších.

Nás, kteří si tyto knihy kupujeme je obrovské množství. Počet těch, kteří je píší, již tak velký není, ale stojí za povšimnutí. Žádný zázrak. Pro mnoho lidí je přitažlivé vzít výsledky pozorování, zkušenost nebo již existující myšlenku, přizpůsobit je, přejmenovat a nakonec je prodat.

Počet čtenářů, kteří mají pocit, že jim četba těchto knih něco dala, ať bezprostředně nebo s časovým odstupem, je také velký.

Počet lidí, kterým se podařilo ve svém životě něco změnit (přímým důsledkem četby těchto knih), je však překvapivě malý.

Tento neúspěch v uskutečňování změn v reálném životě by byl pochopitelný, pokud by většina těchto knih byla špatná. Pravdou ale je, že jsme často překvapeni kolik dobrých, moudrých, promyšlených a vysoce originálních myšlenek v nich najdeme. Ano, mnoho z těchto knih je dobrých. Ve skutečnosti velmi dobrých.

Otázka je, jak je to možné?  Jak mohou být dobré knihy chytrých a vážených autorů úspěšné ve změně našeho cítění, ale neúspěšné v reálném životě?

Může to být kulturními rozdíly mezi autorem a čtenářem? Nebo nedostatečnou motivací čtenáře ke změnám? Nebo je těchto knih již tolik, že to čtenáře jen mate?  Podle mého názoru není správná ani jedna z těchto hypotéz.

Podle mého názoru je to způsobeno opakovaným ignorováním existujícího uzpůsobení v našich životech. Každý z nás už má svůj soubor zvyků a aktivit, pevnou síť lidí, povinností, práv, rutiny a limitů ? jako velké puzzle ? i když některé dílky chybějí nebo jsou roztržené. Typická svépomocná kniha nabízí další dílek skládačky?. který ale nikam nezapadá. Obvykle se pak stává, že se po přečtení knihy opravdu pokusíme napravit nějaký problém ve svém životě pomocí opravdu dobrého nástroje. A ono by to mohlo fungovat, pokud by na druhé straně problému nebyl skutečný život.

Existuje spousty příkladů. Nemůžeme použít tu úžasnou metodu proti vzteku, protože si v danou chvíli neuvědomíme, že vůbec existuje. Anebo se vztekáme na místě, kde ji nemůžeme použít. Nemůžeme použít imaginativní relaxaci, protože někteří z nás prostě lépe reagují na slova než na obrazy. Nebo máme nevyhovující profesní život, ale nemůžeme učinit životní rozhodnutí o jeho změně, protože prostě nemáme na výběr.

Pokaždé, když se v terapii setkám s takovýmto případem, mě napadá: přijít s novou myšlenkou vyžaduje kreativitu. Přizpůsobit ji existujícímu uspořádání však vyžaduje myšlení génia.

Úžasný kousek, ale hodí se?

Mnoho dobrých svépomocných knih ztroskotá na ignoraci již existujícího života. Jsou tedy k ničemu? Ne, myslím, že mohou být nápomocné. Podle mého názoru dobrá svépomocná kniha nabízí sadu návrhů, ideí a rad volně, bez toho, aby je vkládala do příliš zřetelného systému teorie nebo strategie. Pokud jsou volné, je pro čtenáře jednodušší vybrat si jeden nebo dva kousky (pravděpodobně ty menší), které snáze vybere a umístí do již stávajícího běhu věcí.  Na druhou stranu sadě myšlenek bez jednotného rámce je těžší porozumět či si ji zapamatovat. Proto trik spočívá v dostatečném uvolnění, ale současně jednoduše zapamatovatelném rámci. Ale to je výzva pro autora.

Svépomocné knihy ale pomáhají i jinak. Často v době, kdy trpíme psychickými problémy býváme méně kreativní a proto nám může pomoci setkání s novými myšlenkami. Dává nám to pocit, že nejsme sami, tyto problémy měli i jiní a někdo už myslel na to, jak je řešit. Pomáhá nám to cítit, že nejsme jiní a to nám dává naději. Myslím si, že dobrá terapie pomáhá více než dobrá svépomocná kniha, protože tak jednoduše neignoruje již existující, ale někdy ani terapie neposkytne více než  pořádný kus naděje.

Úhledně uspořádaná sada nářadí - hezké, přitažlivé, ale často nepoužitelné

Těšte se na nové články

Z angličtiny Barbora Beharová